Kocovina

Včera jsem to bohužel zakřikla a známé vedlejší účinky se rozjely v plné parádě. Hlava mě bolí jako střep. Ten neblahý pocit jsem už několikrát zažila během svých bohémských let jen díky své blbosti. Chci říct, že teď je to jiné, nicméně srovnatelné s pořádnou kocovinou a jako bonus je k tomu zvýšená teplota a zimnice zároveň. Vlastně nevím, jestli se z toho vyspím. Od té bolesti jsem se snažila utéct k různým činnostem, abych jen neležela, což by mi asi každý poradil, ale možná je něco na tom, že dělání je lék. Nezahálím. Nelenoším. Nelituju se.
Všímám si více, co se děje v mém těle. Za 7 let se prý člověku vymění úplně všechny buňky v těle. Na tento fakt originálně poukázala Léna Brauner se svým projektem- knihou- diářem- 7 let den po dni.
Vnímat své tělo buňku po buňce mi ukázala zkušenost desetidenního kurzu meditace Vipassana, který jsem absolovovala přesně před třemi lety. Ještě bych se o tom chtěla v budoucnu rozepsat více, ale pro dnešek jsem "Hero of a Day".

Příběh

Dnes ráno jsem se probudila s dobrým pocitem. Asi by to tak mohlo fungovat- bez prášků na bolest! Nebo si mé tělo začíná víc zvykat. Dříve jsem měla vedlejší účinky- tzv. chřipkové příznaky skoro týden.
Moc se mi líbí přístup týpka, který si říká "metaspencer". Mimo to, že má 17 let symptomy RS, tak má  spoustu zajímavých projektů. Například plně zrekonstruoval starý autobus pro vězně, který už má novou funkci. Na YT zveřejnil svůj příběh o RS z důvodu, že se chtěl podělit o to, jak to celé prožívá on, jestli to jde dobře či naopak. Odmítl léčbu a upravil si jídelníček. Vše popisuje ve svém videu.
Vlastně mě to inspirovalo k tomu, abych se také podělila o svůj příběh --->"my MS story" čili můj život s RS. Přidávám svůj vlastní příběh, který budu sepisovat v následujících dnech.

Plegridy

Dnes jsem zvládla celý den bez ibuprofenu, i když se vedlejší účinky Plegridů dostavily. Bolest hlavy s pocitem přesýpacích hodin, bolest svalů- hlavně stehen- jako kdybych šla dlouhou poustevnickou pouť s pouty.
Dnes jsem plně pocítila, co má bioléčba dělá s mým tělem, když ho neládaju oranžovými pilulkami. Jsem ve fázi pozorování. Dá se to vydržet, ale není to příjemné. Ale nesnažím se s tím bojovat, ale žít s tím jako se svou součástí.
Možná je to daň za mé uzdravení, v které plně věřím.
Vím, že to momentálně léčitelné není, ale na něco snad přijdu. Přinejmenším na jiný životní styl, který zahrnuje míň stresu, víc klidu.
Lze se "přeprogramovat" z toho stavu, do které mě dostala moje zběsilost (samozřejmě v srdci) a takový zvláštní pocit, že nestihnu žít?

Rozhodnutí

   Rozhodla jsem psát blog o tom, co se děje v mém životě a co bych chtěla sdílet. Asi to doteď nebylo tak naléhavé, abych se o to pokoušela. Ale v poslední době cítím, že už je na to pravý čas.
   Každý den se probouzím a usínám s brnícíma nohama, tak si nejde nevzpomenout.
   Také jsem se rozhodla uzdravit se.
   V minulosti jsem četla knížku "Eat Pray Love". A bylo to zrovna v době, kdy jsem začala tušit, že je všechno jinak.
   Budu tedy
jíst
meditovat
a milovat.
   Bude to stačit?

How I charred my eyelashes

One rainy afternoon

Couple of beers

A bad idea

to pour the petrol

on the open fire

A flame from hell!

And what a good idea

to take it away

from the place

where the fire was set

Blazing lines of fire

across the camping meadow

Afterwards

when it came to

quenching the fire

I charred my eyelashes

for the first time