Poprvé, kdy jsem si připustila, že by to mohla být RS, bylo v těhotenství, kdy mi znecitlivěla pravá tvář.
Moje pozorování jdou však ještě více hlouběji do minulosti. Před 8 lety mi prapodivně začaly brnět nohy. Byla zima, tak jsem myslela, že je mám jen promrzlé a nechtějí přijít k sobě. Byl to však takový nepříjemný pocit, že jsem se bála představy, že by mi z nohou zbyly pahýly. Pamatuju si, že mě bolely paty. Pak to nebylo tak výrazné, takže jsem to už dál neřešila.
Další výrazný symptom byla moje "nešikovnost". Hodně věcí mi padala z rukou.
Šla jsem na neurologii, ale nebylo možné jít na MR, protože jsem byla těhotná. Po pár dnech však znecitlivění ustoupilo, ale vlastně by se dalo říct, že to byla má první ataka, ale oficiální diagnózu jsem ještě neměla.
Porod jsem měla těžký. Za pět dvanáct jsem musela na operační sál na akutní císařský řez. Mé přání bylo rodit přirozenou cestou a bez epidurálu. Nestalo se tak. Týden před porodem jsem si denně kapala Bachovy esence a věřila, že všechno bude probíhat pro mé dobro.Tu porodní bolest jsem si "užila" několik hodin, na epidurál nedošlo, jen na konci jsem dostala dýchnout rajského plynu...Popisuju to jen proto, jakým stresem jsem prošla a hlavně moje tělo. Děloha se mi zavinovala v příšerných křečích asi měsíc. Stabilitu jsem měla tragickou. Dnes už je to lepší, ale stále má stabilita hapruje.
Jeden z dalších hlavních symptomů RS je únava. To jsem dříve připisovala velkému pracovnímu zatížení. Když jsem prospala celý víkend, myslela jsem, že jen doháním nějaký deficit z přepracování.
S tím vším stresem a nasazením i spojené deprese. Velká citová a emocionální labilita. Kolikrát i takové prapodivné záchvaty úzkosti, dokonce i panický strach z výšek a pro mě v té chvíli naprosto reálný a fyzický strach, že umřu. Nikdy před tím se mi to nedělo. Naopak. Byla jsem odmala nebojácná, skákala jsem z výšek ze skal do vody.
Vlastně bych se tady mohla rozepisovat více, ale už si sama nejsem jistá, co jsou ty skutečné symptomy nebo jestli si tu sama sobě vysvětluju veškeré "prapodivnosti" ze svého života.
V poslední době jsou to mžitky před očima. Ze všech zmíněných symptomů je rozhodně nejestetičtější. Chvílemi vidím vše za mlhou prošpikovanou drahami krásných modrých pulzujících hvězd. Jsou to momenty...představuji si sama sebe v 60 letech žijící
touto hudbou.
